Cane Corso Italiano
Země původu: Itálie
Použítí: Hlídací pes, obranář, policejní a stopař
Historický přehled: Cane Corso je přímým potomkem starých římských molossů. Dříve se vyskytoval na celém území Itálie, v posledních letech se však uchoval především v Apulii a v přilehlých jihoitalských provinciích. Jeho jméno je odvozeno od latinského "cohors", což znamená ochránce a strážce domu, dvoru a pozemků.
Celkový vzhled: Středně velký pes. Robustní, silný a mohutně stavěný, přesto musí působit elegantně. Jeho jasné linie tvoří jeho plasticky vystupující svaly.
Důležité informace: Formát psa je poněkud obdélníkový. Délka hlavy dosahuje 36% kohoutkové výšky.
Chování & temperament: Ochránce majetku, rodiny a domácích zvířat. V minulosti se používal ke strážení stád a lovu velké zvěře.
Hlava: Velká a typicky molossoidní. Horní podélná linie lebky a tlamy poněkud konvergují.
Mozkovna: Lebka: široká, v jařmových obloucích šířkou odpovídá délce nebo ji poněkud přesahuje. Konvexní přední část lebky se od čela směrem k týlnímu hrbolu výrazně zplošťuje. Viditelná čelní rýha. Stop: vyznačen.
Obličejová část:
Nosní houba: černá a velká se širokými otevřenými nozdrami na stejné úrovni jako nosní hřbet.
Tlama: zřetelně kratší než mozkovna je přibližně 1:2), silná, pravoúhlá, téměř stejně široká jako dlouhá. Přední okraj tlamy je rovný, boční linie tlamy jsou rovnoběžné. Hřbet čenichové partie je z profilu rovný.
Pysky: horní pysk je středně dlouhý, lehce visí a překrývá dolní čelist, takže dolní okraj tlamy je při pohledu z profilu tvořen okrajem pysků.
Čelisti/zuby: čelisti velmi široké, mohutné a zahnuté. Lehký předkus. Klešťový skus je přípustný, ale nedává se mu přednost.
Oči: střední velikosti, oválné, hledí přímo dopředu, poněkud vystupují. Oční víčka dobře přiléhají k oční bulvě. Barva duhovky závisí na barvě srsti, co nejtmavší. Pohled živý, pronikavý a pozorný.
Uši: trojúhelníkové, visící, se širokou základnou vysoko nad jařmovým obloukem. Většinou se kupírují do tvaru rovnostranného trojúhelníku.
Krk: Silný, svalnatý, délkou odpovídá délce hlavy.
Trup: Délka trupu poněkud přesahuje kohoutkovou výšku psa. Robustní a mohutné stavby, není však podsaditý.
Kohoutek: výrazný, posazen výše než záď.
Hřbet: rovný, velmi svalnatý a pevný.
Bedra: krátká a pevná.
Záď: dlouhá a široká, lehce spadající.
Hrudník: ve všech třech směrech dobře vyvinutý, dosahuje až k lokti.
Ocas: nasazen dosti vysoko. U kořene je velmi silný. Ocas se kupíruje u čtvrtého obratle. V akci je nesen vysoko, nikdy však vzpřímený ani zatočený.
Končetiny:
Hrudní: plece dlouhé, šikmo uložené, silně osvalené. Nadloktí silné. Předloktí rovné a velmi silné. Zápěstí a přední nadprstí pružné. Tlapy kočičí.
Pánevní: stehna dlouhá a široká, při pohledu zezadu konvexní. Lýtko silné, není masité. Hlezno přiměřeně úhlené. Nadprstí pánevní končetiny silné a šlachovité. Tlapa poněkud méně kompaktní (oválnější) než u hrudní končetiny.
Chody: Prostorný, plný pohyb, klus vydatný, nejobvyklejším pohybem je klus.
Kůže: Poměrně silná, spíše těsně přiléhající ke tkáni podkoží.
Osrstění:
Srst: krátká, lesklá, velmi hustá se skromnou podsadou.
Barva: černá, olověně šedá, břidlicová, světle šedá, světle plavá, jelení červeň, tmavé odstíny žluté, žíhaná (žíhání na různých odstínech žluté nebo šedé základní barvy). U žlutých psů a žíhaných psů černá nebo šedá maska, jež se omezuje na tlamu a nepřesahuje linie oka. Malá bílá skvrna na hrudi, na špičkách tlap a na hřbetě nosu je přípustná.
Výška a hmotnost:
Kohoutková výška:
psi: 64-68 cm
feny: 60-64 cm
tolerance +/- 2 cm
Hmotnost:
psi: 45-50 kg
feny: 40-45 kg
Horní ani dolní hranice by neměla být překračována!
Vady: Všechny odchylky od výše uvedených bodů se považují za vadu a závažnost takové vady by měla být posuzována v přísném poměru stupně odchylky.
Vážné vady:
- vyslovený paralelismus nebo příliš vyjádřená sbíhavost linií tlamy a mozkovny, sbíhavost bočních linií tlamy
- částečná depigmentace nosní houby
- nůžkový skus, ale také výrazný předkus (více než cca 0,6 cm)
- ocas kroužkující, nesený svisle
- pohyb: neustálý mimochod i v klusu
- velikost: nedostatečná nebo nadměrná
Diskvalifikující vady:
- divergující horní linie hlavy a mozkovny
- celková depigmentace nosní houby
- výrazně konkávní hřbet nosu, konvexní hřbet nosu
- podkus
- částečná nebo oboustranná depigmentace očních víček, oči různých barev, skleněné oko, oboustranné šilhání
- vrozená ztráta ocasu, vrozeně deformovaný ocas (kupírovaný nebo nekupírovaný)
- srst středně dlouhá, nebo zcela krátká, srst tvořící praporce
- všechny barvy neuvedené ve standardu, bílé skvrny mimo povolená místa
CC - HISTORIE
Profesor Francesco Ballotta a Dr. Antonio Morsiani se v okolí města Puglia seznámili s několika jedinci psů typu CC, kteří se zde chovali již po celá dlouhá léta a dochované fotografie z padesátých let dvacátého století toto jen potvrzují. Byli to psi výrazně odlišní od Neapolského mastina a spíše připomínali poněkud psy typu Bullmastiff nebo Cane de presa Malorca.
-
1974 Na výstavě ve městě Foggia se prezentovalo 5 exemplářů psů typu CC. Jeden šedý pes z Ortanovy, jeden černý z Montelly, jeden žíhaný pes a jedna černá fena z Lucery a jeden pes neznámo odkud.
-
1978 Dr. Paolo Breber kontaktoval ENCI a inicioval počátky oživování chovu CC. Podařilo se najít celkem 19 exemplářů CC. Od r. 1975 - 1978 se narodilo ve městě Foggia celkem 17 štěňat CC.
-
1979 Pan Stefano Gandolfi a pan Luciano Malavasi potvrdili existenci dalších jedinců CC ve městě Puglia. Do roku 1980 se podařilo odchovat na feně Tipsi a Brině ve spojení se psem Daunem celkem 18 štěňat CC. Z toho byli pro oživení rasy nejvíce využíváni Basir, Bulan, Babak a Aliot. Z dochovaných fotografií je vidět, že to byli na svou dobu neuvěřitelně typově kvalitní CC a pes Basir a Bulan patří u CC mezi skutečné legendy. Mnozí dnešní psi CC by jim mohli tak skvělé hlavy a těla závidět.
-
Dr. Giovanni Bonatti a Dr. Giovanni Ventura, veterinář a také rozhodčí pro exterier, vypracovali studii pro další chov CC. V tomto roce se velmi aktivně zapojili do programu také pan Gianantonio Sereni, pozdější president SACC, a profesor Fernando Casolino.
-
6. 10. 1983 Byl vypracován první popis jedinců CC, a to na základě posouzení dvanácti typických jedinců. Tento prvotní standard vypracoval dr. G. Ventura. Byl velmi strohý a kromě jiného se v něm psalo, že samci CC váží cca 47 kg a feny cca 38 kg, přičemž horní výška samců je maximálně 68 cm a fen maximálně 64 cm. Barvy byly vypsány - černá, žíhaná, plavá a šedá, o bílých znacích se konkrétně v tomto popisu nehovoří.
-
V roce 1983 byl založen i klub milovníků Cane Corso - SACC.
-
16. 6. 1984 Bylo uspořádáno setkání CC s výstavou. Byl zde prezentován pes Basir a byl představen jako vynikající typický představitel plemene. Basir posloužil jako vzorový pes, na kterém se demonstrovalo, kam by se měl chov CC dále ubírat. Posloužil i pro vypracování nového standardu plemene. Rozhodčími na této výstavě byli F. Bonetti, A. Morsiani a M. Perricone.
-
3. 11. 1985 se v Mantově setkali rozhodčí Barbati, Mentasi, Morsiani, Quadri, Perricone, Vandoni a Ventura, kde společně připravovali vše pro vypracování nového standardu plemene CC.
-
1987 Dr. Morsiani a dr. Perricone předložili podrobný standard plemene. V tomto roce bylo registrováno již cca 100 exemplářů CC od severu po jih Itálie.
-
1988 Na výstavách v Miláně, Firenze a Bari, kde posuzovali pánové Morsiani, Perricone a Vandoni, se prezentovalo cca 50 exemplářů.
-
SACC nashromáždil také 97 fotografií psů, jenž vyhovovali požadovanému typu.
-
25. 11. 1990 byla rasa presentována na Evropské výstavě ve Veroně a byl zde také k dispozici standard ve čtyřech jazycích - francouzštině, angličtině, němčině a španělštině.
-
1990 - 1992 V těchto letech bylo na výstavách klubu v Mantově, Foggii, Ostuni, Morcianě, Messině presentováno neuvěřitelných 563 exemplářů. Posuzovali je pánové Ammannati, Dagradi, Morsiani, Perricone a Vandoni. Zaevidováno bylo již celkem 820 exemplářů.
-
20. 1. 1994 Předsednictvo ENCI uznalo definitivně CC jako čtrnáctou národní rasu.
-
1. 7. 1995 Tímto dnem se zadává na italských výstavách psům CC titul CAC a může jim být přiznán (po splnění patřičných podmínek) titul šampion Itálie.
-
1996 ENCI presentovalo rasu FCI a navázala jednání s presidentem FCI dr. Hansem Mullerem o mezinárodní uznání rasy CC.
-
9. 11. 1996 ENCI zavedla pro plemeno CC zkoušku povahy a poslušnosti CAL 1. Pes, který chce získat titul šampion Itálie musí kromě výstavních výsledků složit i tuto zkoušku. (V současné době platí ještě jedna podmínka, a to vyhotovené Rtg na DKK s výsledkem maximálně 2/2, jinak není titul italský šampion jedincům plemen CC přiznán.)
-
12. 11. 1996 FCI zaštítila plemeno CC a po deseti letech se bude opět plemeno jako celek hodnotit, zda-li je skutečně samostatným, životaschopným, ustáleným a zdravým plemenem.
-
2007 Plemeno Cane Corso je oficiálně zařazeno pod FCI - může mu tudíž být na mezinárodních výstavách zadáván titul CACIB a následně pak po splnění podmínek i titul Interšampion.