Cane Corso Italiano

 

Země původu: Itálie

Použítí: Hlídací pes, obranář, policejní a stopař

Historický přehled: Cane Corso je přímým potomkem starých římských molossů. Dříve se vyskytoval na celém území Itálie, v posledních letech se však uchoval především v Apulii a v přilehlých jihoitalských provinciích. Jeho jméno je odvozeno od latinského "cohors", což znamená ochránce a strážce domu, dvoru a pozemků.

Celkový vzhled: Středně velký pes. Robustní, silný a mohutně stavěný, přesto musí působit elegantně. Jeho jasné linie tvoří jeho plasticky vystupující svaly.

Důležité informace: Formát psa je poněkud obdélníkový. Délka hlavy dosahuje 36% kohoutkové výšky.

Chování & temperament: Ochránce majetku, rodiny a domácích zvířat. V minulosti se používal ke strážení stád a lovu velké zvěře.

Hlava: Velká a typicky molossoidní. Horní podélná linie lebky a tlamy poněkud konvergují.

Mozkovna: Lebka: široká, v jařmových obloucích šířkou odpovídá délce nebo ji poněkud přesahuje. Konvexní přední část lebky se od čela směrem k týlnímu hrbolu výrazně zplošťuje. Viditelná čelní rýha. Stop: vyznačen.

Obličejová část:
Nosní houba: černá a velká se širokými otevřenými nozdrami na stejné úrovni jako nosní hřbet.
Tlama: zřetelně kratší než mozkovna je přibližně 1:2), silná, pravoúhlá, téměř stejně široká jako dlouhá. Přední okraj tlamy je rovný, boční linie tlamy jsou rovnoběžné. Hřbet čenichové partie je z profilu rovný.
Pysky: horní pysk je středně dlouhý, lehce visí a překrývá dolní čelist, takže dolní okraj tlamy je při pohledu z profilu tvořen okrajem pysků.
Čelisti/zuby: čelisti velmi široké, mohutné a zahnuté. Lehký předkus. Klešťový skus je přípustný, ale nedává se mu přednost.
Oči: střední velikosti, oválné, hledí přímo dopředu, poněkud vystupují. Oční víčka dobře přiléhají k oční bulvě. Barva duhovky závisí na barvě srsti, co nejtmavší. Pohled živý, pronikavý a pozorný.
Uši: trojúhelníkové, visící, se širokou základnou vysoko nad jařmovým obloukem. Většinou se kupírují do tvaru rovnostranného trojúhelníku.

Krk: Silný, svalnatý, délkou odpovídá délce hlavy.

Trup: Délka trupu poněkud přesahuje kohoutkovou výšku psa. Robustní a mohutné stavby, není však podsaditý.
Kohoutek: výrazný, posazen výše než záď.
Hřbet: rovný, velmi svalnatý a pevný.
Bedra: krátká a pevná.
Záď: dlouhá a široká, lehce spadající.
Hrudník: ve všech třech směrech dobře vyvinutý, dosahuje až k lokti.
Ocas: nasazen dosti vysoko. U kořene je velmi silný. Ocas se kupíruje u čtvrtého obratle. V akci je nesen vysoko, nikdy však vzpřímený ani zatočený.

Končetiny:
Hrudní: plece dlouhé, šikmo uložené, silně osvalené. Nadloktí silné. Předloktí rovné a velmi silné. Zápěstí a přední nadprstí pružné. Tlapy kočičí.
Pánevní: stehna dlouhá a široká, při pohledu zezadu konvexní. Lýtko silné, není masité. Hlezno přiměřeně úhlené. Nadprstí pánevní končetiny silné a šlachovité. Tlapa poněkud méně kompaktní (oválnější) než u hrudní končetiny.

Chody: Prostorný, plný pohyb, klus vydatný, nejobvyklejším pohybem je klus.

Kůže: Poměrně silná, spíše těsně přiléhající ke tkáni podkoží.

Osrstění:
Srst: krátká, lesklá, velmi hustá se skromnou podsadou.
Barva: černá, olověně šedá, břidlicová, světle šedá, světle plavá, jelení červeň, tmavé odstíny žluté, žíhaná (žíhání na různých odstínech žluté nebo šedé základní barvy). U žlutých psů a žíhaných psů černá nebo šedá maska, jež se omezuje na tlamu a nepřesahuje linie oka. Malá bílá skvrna na hrudi, na špičkách tlap a na hřbetě nosu je přípustná.

Výška a hmotnost:
Kohoutková výška:
psi: 64-68 cm
feny: 60-64 cm
tolerance +/- 2 cm
Hmotnost:
psi: 45-50 kg
feny: 40-45 kg

Horní ani dolní hranice by neměla být překračována!

Vady: Všechny odchylky od výše uvedených bodů se považují za vadu a závažnost takové vady by měla být posuzována v přísném poměru stupně odchylky.

Vážné vady:
- vyslovený paralelismus nebo příliš vyjádřená sbíhavost linií tlamy a mozkovny, sbíhavost bočních linií tlamy
- částečná depigmentace nosní houby
- nůžkový skus, ale také výrazný předkus (více než cca 0,6 cm)
- ocas kroužkující, nesený svisle
- pohyb: neustálý mimochod i v klusu
- velikost: nedostatečná nebo nadměrná

Diskvalifikující vady:
- divergující horní linie hlavy a mozkovny
- celková depigmentace nosní houby
- výrazně konkávní hřbet nosu, konvexní hřbet nosu
- podkus
- částečná nebo oboustranná depigmentace očních víček, oči různých barev, skleněné oko, oboustranné šilhání
- vrozená ztráta ocasu, vrozeně deformovaný ocas (kupírovaný nebo nekupírovaný)
- srst středně dlouhá, nebo zcela krátká, srst tvořící praporce
- všechny barvy neuvedené ve standardu, bílé skvrny mimo povolená místa

 

 

CC - HISTORIE 

Profesor Francesco Ballotta a Dr. Antonio Morsiani se v okolí města Puglia seznámili s několika jedinci psů typu CC, kteří se zde chovali již po celá dlouhá léta a dochované fotografie z padesátých let dvacátého století toto jen potvrzují. Byli to psi výrazně odlišní od Neapolského mastina a spíše připomínali poněkud psy typu Bullmastiff nebo Cane de presa Malorca.

  1. 1974 Na výstavě ve městě Foggia se prezentovalo 5 exemplářů psů typu CC. Jeden šedý pes z Ortanovy, jeden černý z Montelly, jeden žíhaný pes a jedna černá fena z Lucery a jeden pes neznámo odkud.

  2. 1978 Dr. Paolo Breber kontaktoval ENCI a inicioval počátky oživování chovu CC. Podařilo se najít celkem 19 exemplářů CC. Od r. 1975 - 1978 se narodilo ve městě Foggia celkem 17 štěňat CC.

  3. 1979 Pan Stefano Gandolfi a pan Luciano Malavasi potvrdili existenci dalších jedinců CC ve městě Puglia. Do roku 1980 se podařilo odchovat na feně Tipsi a Brině ve spojení se psem Daunem celkem 18 štěňat CC. Z toho byli pro oživení rasy nejvíce využíváni Basir, Bulan, Babak a Aliot. Z dochovaných fotografií je vidět, že to byli na svou dobu neuvěřitelně typově kvalitní CC a pes Basir a Bulan patří u CC mezi skutečné legendy. Mnozí dnešní psi CC by jim mohli tak skvělé hlavy a těla závidět.

  4. Dr. Giovanni Bonatti a Dr. Giovanni Ventura, veterinář a také rozhodčí pro exterier, vypracovali studii pro další chov CC. V tomto roce se velmi aktivně zapojili do programu také pan Gianantonio Sereni, pozdější president SACC, a profesor Fernando Casolino.

  5. 6. 10. 1983 Byl vypracován první popis jedinců CC, a to na základě posouzení dvanácti typických jedinců. Tento prvotní standard vypracoval dr. G. Ventura. Byl velmi strohý a kromě jiného se v něm psalo, že samci CC váží cca 47 kg a feny cca 38 kg, přičemž horní výška samců je maximálně 68 cm a fen maximálně 64 cm. Barvy byly vypsány - černá, žíhaná, plavá a šedá, o bílých znacích se konkrétně v tomto popisu nehovoří.

  6. V roce 1983 byl založen i klub milovníků Cane Corso - SACC.

  7. 16. 6. 1984 Bylo uspořádáno setkání CC s výstavou. Byl zde prezentován pes Basir a byl představen jako vynikající typický představitel plemene. Basir posloužil jako vzorový pes, na kterém se demonstrovalo, kam by se měl chov CC dále ubírat. Posloužil i pro vypracování nového standardu plemene. Rozhodčími na této výstavě byli F. Bonetti, A. Morsiani a M. Perricone.

  8. 3. 11. 1985 se v Mantově setkali rozhodčí Barbati, Mentasi, Morsiani, Quadri, Perricone, Vandoni a Ventura, kde společně připravovali vše pro vypracování nového standardu plemene CC.

  9. 1987 Dr. Morsiani a dr. Perricone předložili podrobný standard plemene. V tomto roce bylo registrováno již cca 100 exemplářů CC od severu po jih Itálie.

  10. 1988 Na výstavách v Miláně, Firenze a Bari, kde posuzovali pánové Morsiani, Perricone a Vandoni, se prezentovalo cca 50 exemplářů.

  11. SACC nashromáždil také 97 fotografií psů, jenž vyhovovali požadovanému typu.

  12. 25. 11. 1990 byla rasa presentována na Evropské výstavě ve Veroně a byl zde také k dispozici standard ve čtyřech jazycích - francouzštině, angličtině, němčině a španělštině.

  13. 1990 - 1992 V těchto letech bylo na výstavách klubu v Mantově, Foggii, Ostuni, Morcianě, Messině presentováno neuvěřitelných 563 exemplářů. Posuzovali je pánové Ammannati, Dagradi, Morsiani, Perricone a Vandoni. Zaevidováno bylo již celkem 820 exemplářů. 

  14. 20. 1. 1994 Předsednictvo ENCI uznalo definitivně CC jako čtrnáctou národní rasu. 

  15. 1. 7. 1995 Tímto dnem se zadává na italských výstavách psům CC titul CAC a může jim být přiznán (po splnění patřičných podmínek) titul šampion Itálie. 

  16. 1996 ENCI presentovalo rasu FCI a navázala jednání s presidentem FCI dr. Hansem Mullerem o mezinárodní uznání rasy CC. 

  17. 9. 11. 1996 ENCI zavedla pro plemeno CC zkoušku povahy a poslušnosti CAL 1. Pes, který chce získat titul šampion Itálie musí kromě výstavních výsledků složit i tuto zkoušku. (V současné době platí ještě jedna podmínka, a to vyhotovené Rtg na DKK s výsledkem maximálně 2/2, jinak není titul italský šampion jedincům plemen CC přiznán.) 

  18. 12. 11. 1996 FCI zaštítila plemeno CC a po deseti letech se bude opět plemeno jako celek hodnotit, zda-li je skutečně samostatným, životaschopným, ustáleným a zdravým plemenem. 

  19. 2007 Plemeno Cane Corso je oficiálně zařazeno pod FCI - může mu tudíž být na mezinárodních výstavách zadáván titul CACIB a následně pak po splnění podmínek i titul Interšampion.